2 Astronomie v čs. zemích v 60.letech 19.století

V polovině 19. století dochází v naší společnosti k důležitému zvratu. Přichází doba, kdy naše věda, ale i kultura, se snaží dostat na úroveň vědy a kultury pěstované v okolních zemích. Nastupujíci generace se chce jednak začlenit do širšího měřítka světového bádání, jednak usiluje o pronikání základních vědeckých poznatků do do všeobecného kulturního povědomí veřejnosti. Tyto tendence, plně se uplatňující zvláště ve druhé polovině století, se markantně projevují především ve společenských vědách, spjatých úzce s otázkami národního obrození, ale jsou sledovány v určité modifikaci i přírodovědeckými obory.

Pokrok v astronomii i v oblastech jí blízkých, jako je např. matematika a fyzika, se prosazuje pomalu, průměrná úroveň např. matematiky stoupá jen velmi zvolna (kromě vynikajících Bolzanových výsledků), a ke kvantitativním, ale i kvalitativním změnám dochází až v posledních čtyřech desetiletích 19. století. Prakticky až do 60. let se neobjevuje podstatnější pokrok, umožňující intenzivnější rozvoj matematické práce. V témže období se alespoň naše fyzika v některých směrech dostala na úroveň běžného světového průměru. Přitom tohoto stupně bylo dosaženo přibližně vývojem v letech 1840 - 60, prvých čtyřicet let trvala vleklá stagnace. Nedostatek podnětů z výroby se projevil prakticismem a sklonem k volbě okrajové a určitou spekulativností zatížené problematiky.

V astronomickém dění u nás není možno sledovat tak zřetelné oživení od 60. let, jako je tomu v matematice a fyzice. Astronomie měla v tomto období poněkud odlišný vztah k národnímu životu než obě výše zmíněné vědy. Důvod je třeba hledat v tom, že astronomie v tuto dobu zdaleka nebyla tak těsně spojena s aktuálními potřebami společenského života. Matematice a fyzice se vyučovalo na středních školách, uplatňovaly se v průmyslové praxi. Proto tolik záleželo na tom, aby v těchto vědách byla provedena "národnostní odluka", aby byla vypracována česká matematická a fyzikální terminologie, aby učitelské kádry pro čs. střední školy mohly dostat odborné vzdělání na čs. vysoké škole. Astronomii se však na středních školách nevyučovalo, vyjímku tvořily nejzákladnější znalosti, které byly zahrnuty do výuky fyziky. Kromě využití astronomie v geodézii a kartografii byla její společenská potřeba minimální, rozhodně nesrovnatelná s důležitostí jiných věd pro tehdejší průmyslový rozvoj u nás. Proto hybné momenty, jež se tak silně uplatňují od 60. let v mnoha oborech, nezasahují vůbec do astronomie. Nebyl to tedy jen nedostatek možností získat místo pracovníka při astronomické instituci, nedostatečnost a zaostalost výzbroje observatoří u nás, které vedly k tomu, že zájem o astronomii byl citelně slabší.

Až do 90. let byla jedinou státní institucí, jež byla vyhražena astronomické práci, pražská klementinská hvězdárna. Přístrojové vybavení hvězdárny, budova a její umístění na dně vltavského údolí uprostřed rostoucího města stále více zaostávaly a přestávaly vyhovovat nárokům kladeným na dobrou observatoř. Hvězdárna na věži s ochozem mohla vyhovovat pouze pokud se užívalo menších přístrojů, které byly k pozorování vynášeny na ochoz. Větší přístroje však nebylo možno v budově vhodně instalovat. Snahy získat pro hvězdárnu vhodnější umístění se nesetkaly s úspěchem. Toto zastarávání se velmi zřetelně začalo projevovat ve 40. a 50. letech. Do té doby bylo vybavení pražské hvězdárny citelně slabší ve srovnání s ostatními institucemi a naprosto nesneslo srovnání s největšími přístroji té doby, ale stále ještě bylo schopno sloužit systematickému pozorování v určitém okruhu zájmů. Na počátku století přístroje hvězdárny ještě stačily k pozorování planet, planetoid, komet, i když přirozeně nemohly žádným způsobem přispět k tehdy začínajícímu průzkumu stálic a mlhovin. V 30. letech však již bylo citelně třeba výzbroj hvězdárny modernizovat a doplnit. Tomu však bránil nejen nedostatek dotací, ale i nemožnost umístit nové přístroje v nevyhovující budově. V rámci monarchie se pražská klementinská hvězdárna stávala stále více ústavem podružného charakteru. Centrálním astronomickým ústavem monarchie se stala vídeňská universitní hvězdárna, jejíž význam v první polovině 19. století silně vzrostl, a to i v celosvětovém měřítku.