6 Astronomický ústav na přelomu století

Do posledního desetiletí minulého století vstoupil astronomický ústav se slibnou perspektivou. Měl prakticky nové přístrojové vybavení, bohatou vědeckou knihovnu i zkušený personál. Vedle profesora Seydlera jako ředitele zde od roku 1890 pracuje i asistent Václav Láska, který již měl bohaté zkušenosti z práce na klementinské hvězdárně u ředitele Weineka. Seydler však do práce zapojoval i studenty. Např. K.Petr, F.Nušl, O.Šulc, A.Pařízek se zabývali ještě před uvedením celého ústavu do chodu výpočty drah malých planetek, protože Seydler chtěl, aby již v tuto dobu byla činnost ústavu nějak reprezentována. Nepracovalo se samozřejmě jen vědecky, důležitým prvkem byla i pedagogická činnost. Ústav přispěl nejenom ke zvýšení množství, ale hlavně kvality přednášek natolik, že se výuka astronomie nejenom vyrovnala německé universitě, ale v mnohém ji i předčila. Postupně se objevují praktická cvičení, studenti se seznamují se základními přístroji již ne v soukromých bytech nebo nevyhovujících prostorách, ale přímo při praktické činnosti v ústavu.

Třebaže vědecká činnost nemohla sledovat světový vývoj v celé jeho šíři, podařilo se v průběhu tohoto období získat cenná pozorování, vznikly i hodnotné práce teoretické. V době nemoci A.Seydlera a po jeho smrti je však práce ústavu ochromena. Projevilo se to například tak, že pro zimní semestr 1891 - 92 odpadly všechny přednášky z astronomie. Prozatímním ředitelem je jmenován Č.Strouhal, ale je jasné, že pro jeho velkou zaneprázdněnost jinými organizačními záležitostmi tento stav nemůže trvat dlouho. Proto vedení filosofické fakulty hledá definitivního Seydlerova nástupce. Výběr kandidátů není velký, prakticky se uvažuje jen o Gustavu Grussovi, adjunktovi klementinské hvězdárny, a o Vojtěchu Šafaříkovi. Oba dva mají k výkonu své funkce dobré předpoklady, proto jsou jmenováni profesory astronomie na české universitě, kde také přednášejí. Ovšem vzhledem k velkému množství práce, související s dobudováním ústavu, a vzhledem k věku profesora Šafaříka je v roce 1892 jmenován ředitelem Gustav Gruss.

Na vysokých školách je obvyklé, že nástupcem vysokoškolského profesora je některý z jeho vynikajících žáků, a je pochopitelné, že tento žák pokračuje v linii svého předchůdce. Gruss je však případ opačný. Nepatřil k Seydlerově škole ani na něj nenavazoval. V této době mu bylo třicet osm let a měl za sebou vlastní vědeckou činnost.

Po příchodu na českou universitu vyvstalo před Grussem několik základních úkolů. Jednalo se především o postavení, smontování a orientaci Seydlerem zakoupených přístrojů i o jejich následnou kontrolu. Dále bylo zřejmé, že observatoř nebude moci dlouho zůstat na původním místě, a to hlavně ze dvou důvodů. Jednak se ukázalo, že dobrý odborný ústav nelze zařídit jen v adaptovaných místnostech. Jestliže chce být opravdu na úrovni doby, musí být umístěn v budově k tomu určené. Tento požadavek z počátku nesplňoval ani jeden odborný ústav české university. Situace s dotacemi byla natolik zlá, že se dokonce uvažovalo o tom, umístit je všechny i s astronomickým do jedné budovy pod názvem "přírodovědecký ústav". Teprve až počátkem našeho století se prakticky všechny ústavy ze svého provizoria dostaly - astronomickému se to nikdy nepodařilo.

Další důvod spočíval v tom, že když Seydler najímal Kindlovu vilu, byla v sousedství jen pole. Tento fakt byl velmi důležitý - k mnoha astronomickým pozorováním je nutný volný obzor. Situace se však začala radikálně měnit k horšímu, vyrůstaly další budovy a v roce 1892 byl okolí ústavu již zastavěno natolik, že se začalo uvažovat o jeho přemístění. K tomuto opravdu došlo, ale až roku 1900 na Vinohrady, avšak i zde byla nájemní smlouva pro jisté neshody kvůli domovnímu řádu vypovězena a ústav se nyní již definitivně přestěhoval na Smíchov do Švédské ulice (1901). Tato volba byla vynucena nepříznivými okolnostmi, protože prach a kouř z průmyslového Smíchova jistě ke kvalitě pozorování nepřispěly. Další problémy narůstaly kolem asistentů. Ve velké většině to byli pracovníci schopní, neboť profesoři si je vybírali z nejlepších žáků. Ale žádný z nich se na ústavě dlouho nezdržel. Sotva se zacvičili v zacházení s přístroji, odcházeli na výhodnější místa. Jednak kvůli tomu, že asistentská léta nebyl započítávána do státní služby (suplentům na gymnáziích ano), a jednak kvůli špatným finančním podmínkám. Museli si přivydělávat kondicemi, popřípadě vyučovali na středních školách.

6.2 Gustav Gruss (1854 - 1922)

G.Gruss se narodil 3.srpna 1854 v Jičíně. Studoval gymnázium, kde také 22.7.1873 maturoval. Absolvoval triennium na Filosofické fakultě Karlo-Ferdinandovy university v Praze. Zabýval se hlavně matematikou, fyzikou, astronomií, v letech 1876-78 pracoval na pražské hvězdárně jako asistent. V té době v roce 1877 se podrobil rigorózu s výtečným výsledkem a na základě své rigorózní práce byl prohlášen doktorem filosofie. Svá vysokoškolská studia zakončil státní zkouškou pro učitelství matematika-fyzika na českých gymnáziích a byl prohlášen "s vyznamenáním za způsobilého". (11.8.1878). Ve školním roce 1878-79 přijal místo asistenta geodézie a sférické astronomie na vídeňské technice. Zde zůstal až do roku 1880, kdy nevyužil prodloužení asistentury, protože byl jmenován výnosem c.k. moravské zemské školní rady suplentem slovanského státního gymnázia v Brně. Zde setrval necelý rok a v roce 1881 odchází na klementinskou hvězdárnu. Po odchodu A.Seydlera zde místo adjunkta získává právě Gruss. Po smrti ředitele K.Hornsteina (22.12.1882) až do jmenování Ladislava Weineka (1.10.1883) zastává místo prozatímního správce.

Do roku 1892 měl Gruss za sebou již bohatou vědeckou činnost. V odborném tisku uveřejnil tři pojednání z matematiky, dvě z fyziky, avšak převážnou většinu tvořily odborné práce z astronomie (35). Matematikou a fyzikou se Gruss zabýval hlavně v počátečních obdobích své vědecké dráhy: a to eliptickými funkcemi (1878), projekčními vlastnostmi svazku křivek (1879) a konečně dotykem křivkových soustav s přímkami (1881). Ve fyzice spolupracuje s E.Machem a J.Weltrubským při optických výzkumech jiskrových vln (1878) a s O.Biermannem zjišťují odpor špatných vodičů pomocí rychlosti vybíjení spojených Leydenských lahví.

V 80.letech se již G.Gruss plně věnuje astronomické práci. Roku 1879 publikuje v AN pojednání "Beiträge zur physischen Beschaffenheit der Sonne". Gruss chtěl řešit v té době stále otevřenou otázku, zda tepelná a světelná emise je ve všech částech slunečního povrchu stejná. Někteří autoři, např. Nervander a Buys-Ballot, hledali odpověď na tuto otázku zpracováním terrestrického pozorovacího materiálu. Vycházeli z dlouhých řad pozorování teploty vzduchu a našli periodu kolísání teploty v rozsahu asi půl stupně Réamura přibližně stejně dlouhou, jako je perioda synodické rotace Slunce. Gruss se pokusil vyjít z poměrně krátké pozorovací řady - z pražských měření teplot za rok 1876 - a Hornsteinovou metodou našel pravděpodobnou hodnotu pro siderickou rotaci Slunce T=25,56 dne.

(Podstatou Hornsteinovy metody je odečtení denní variace barometrického tlaku, způsobeného atmosférickými slapy, od normálního průběhu změn barometrického tlaku. Po zpracování materiálu došel Hornstein k závěru, že synodická rotační doba Slunce je 25,82 dne. Je to doba překvapivě nízká a liší se o celý jeden den od výsledků, získaných v tehdejší době jinými metodami, především na základě přímého pozorování slunečních skvrn. Pravděpodobně mělo větší cenu Hornsteinovo odvození metody, která se hodila k mnoha analogickým úkolům, než vlastní výsledek šetření.)

Vycházeje z předpokladu, že změny sil na Slunci se zrcadlí ve změnách meteorologických jevů, Gruss zkoumal i směrové komponenty větru a ve složce východo-západní našel periodu 26,71 dne. Gruss tehdy vyslovil názor, že by bylo účelné sledovat, zda směr větrů na Zemi neodpovídá nějakým způsobem větrům na Slunci, jež by bylo možno studovat na základě vlastních pohybů slunečních skvrn. Tyto Grussovy práce, třebaže matematicky značně solidně fundované, nemohly podstatně přispět k rozvoji sluneční fyziky. Pozoruhodné jsou spíše tím, že ukazují nesnáze samostatného astronomického bádání u nás v 70.letech, kdy teoretické práce nebylo možno opřít o vlastní astronomická pozorování.

Příčinu musíme vidět v tom, že ředitel Hornstein řešil svízelnou situaci v pozorovacích možnostech hvězdárny především příklonem k teoretické práci. Tímto směrem orientoval i své žáky; nejzřetelněji se to projevilo na Seydlerovi, ale i na Grussovi. Avšak Weinek, který přišel na Hornsteinovo místo, byl především pozorovatelem. I přes skromné instrumentální vybavení se snažil rozvíjet činnost hvězdárny především tímto směrem. K jeho nejvýznamnějším spolupracovníkům v té době patřil i Gruss. Spolu pozorovali celou řadu nebeských úkazů: zákryty hvězd, zákryty Jupiterových měsíců, zatmění Měsíce, dále planety, komety, mlhoviny - tedy v praxi většiny hvězdáren nic neobvyklého. Jsou to pozorování spíše příležitostná - většího významu mělo jen pozorování horního okraje Měsíce při průchodu meridiánem. Všechny výsledky jsou obsaženy v "Astronomische Beobachtungen an der k. k. Sternwarte zu Prag".

6.3 Vědecká činnost ústavu v 90.letech 19.století

V roce 1892 přechází Gustav Gruss na českou universitu. Stává se zde mimořádným a o pět let později i řádným profesorem teoretické astronomie. Zároveň je pověřen správou astronomického ústavu. Zde se setkává s mladým asistentem Václavem Láskou. A právě spolupráce těchto dvou vědců měla přinést velmi hodnotné výsledky, které zařadily universitní ústav mezi přední observatoře, zabývající se studiem proměnných hvězd.

Studium proměnných hvězd bylo dlouhou dobu zanedbáváno, oživeno bylo až činností Argelandera, ředitele hvězdárny v Bonnu. Argelander vypracoval metodu, jak velmi přesně určovat změny jasnosti hvězdy pouhým okem srovnáním s hvězdou známé jasnosti, která se svou jasností málo liší od zkoumané hvězdy. Proto sledování proměnných hvězd bylo dobře přístupné i amatérům. U nás se jím zabýval profesor Šafařík, jenž vykonal do konce 90.let kolem 20000 pozorování. Šafařík pozoroval nejenom změny ve zdánlivé hvězdné jasnosti, ale snažil se pozorovat i změny v barvě. Ve svých článcích nejednou doporučoval, aby pro některé hvězdy bylo použito spektrálního výzkumu, který on sám nemohl podniknout. Tohoto vyššího stupně pozorování proměnných hvězd bylo dosaženo právě na astronomickém ústavu české university. Tam, pravděpodobně pro snadnou zvládnutelnost, zakotvilo pozorování proměnných hvězd již počátkem 90.let. První pozorování byla ovšem ještě vykonána v integrálním světle. Výsledky této práce uveřejnili Gruss a Láska roku 1894 v 3.ročníku Rozprav české akademie císaře Františka Josefa. Publikace obsahuje výsledky pozorování dvaceti proměnných hvězd, většinou slabších než šesté hvězdné velikosti. Pozorovali Argelanderovou metodou, používali osmipalcového universitního dalekohledu. Soustředili se převážně na studium hvězd méně známých, známé proměnné hvězdy používali jen proto, aby si ověřili přesnost svého postupu. O snaze rozvinout studium hvězd do hloubky svědčí ta skutečnost, že pracovníci ústavu velmi brzo přešli od pozorování v integrálním světle k pozorování spektroskopickému. Ještě v témže ročníku Rozprav české akademie oba autoři mohli publikovat práci "Pozorování jasných čar ve spektrech některých hvězd". Při pozorování osmipalcovým dalekohledem bylo použito okulárových spektroskopů. Celkem bylo pozorováno třináct proměnných hvězd, u pěti z nich se podařilo pozorovat jasné emisní čáry vodíku. Řadou dalších pozorování se jim podařilo dosažené výsledky ověřit a rozšířit, jak o tom svědčí práce publikovaná v následujícím ročníku Rozprav.

Většinu pozorování proměnných hvězd provedl V.Láska, a proto po jeho odchodu z ústavu roku 1896 další činnost v tomto směru ochabuje. Alespoň další Grussova pozorování spekter vesmírných objektů publikovaná v roce 1897 v Rozpravách mají již jen nahodilý charakter.

Tato Grussova a Láskova pozorování, i když nejsou příliš početná, mají pro vývoj české astronomie velký význam. Jimi začíná u nás skutečný astrofyzikální výzkum. Teoretickým východiskem práce byl tehdy ve světové astronomii správně prosazovaný názor, že pro poznání podstaty proměnných hvězd je důležité sledovat nejenom změny v jejich zdánlivé hvězdné velikosti, ale především změny v jejich spektru. Bylo zjištěno, že ve spektru proměnných hvězd je možno občas pozorovat některé jasné emisní čáry, které příslušejí vodíku a heliu. Proto se autoři přímo zaměřili na hledání výskytu emisních čar, především na spektrální čáru H_a . V této činnosti Grussově a Láskově je astronomie u nás postavena na kvalitativně vyšší úroveň.

Ovšem personál ústavu v čele s ředitelem Grussem se nezabýval jen moderními astrofyzikálními disciplínami, jakou byla spektrální analýza. Značnou část času a pozorovacích prostředků věnovali v té době již obvyklé, ale potřebné práci: sledovali komety, meteory, zatmění Měsíce aj. Tato pozorování totiž nesloužila jen účelům čistě vědeckým, nýbrž i pedagogickým. Mladí adepti astronomie se na těchto nebeských jevech učili technice astronomických pozorování, učili se zacházet s přístroji. Získané výsledky vyhodnocovali a srovnávali s teoretickými výpočty. Mezi studenty, kteří jsou v dobových publikacích uváděni jako pozorovatelé, najdeme i budoucí významné představitele české vědy (F.Nušl, K.Petr, V.Nechvíle). K dalším pedagogickým povinnostem prof.Grusse patřily universitní přednášky, které vedl téměř 25 let. Je potěšitelné, že se mu podařilo udržet jejich vysokou úroveň i po smrti A.Seydlera. Důkladná příprava (jak o tom svědčí archivní materiály), hluboké porozumění problémům z odborného i historického hlediska, vtip, srozumitelnost - to byly nesporné přednosti Grussova výkladu.

Všechny tyto klady najdeme i v Grussově původní a rozsáhlé knize "Z říše hvězd" (1896). Ještě v 30.letech našeho století platila za nejlepší českou populární publikaci o astronomii, v mnohém převyšovala i překlad menšího spisku Normana Lockeyra "Astronomie". "Z říše hvězd" byla psána podle vzoru Newcomba a Engelmanna, ale uchovala si osobitý ráz i původnost pramenů a jejich zpracování. (Podle této knihy byl pojmenován i odborný časopis Československé astronomické společnosti - Říše hvězd.)

V roce 1897 vychází první a o tři roky později i druhý díl Grussovy práce "Základové theoretické astronomie". Úvod publikace je dlouhý, zaměřený na trigonometrii. Dále Gruss vykládá Keplerovy zákony se všemi důsledky, ale těžiště celé práce je v mnoha úvahách, vztazích a vzorcích, pomocí nichž se dají počítat kruhové, parabolické a eliptické dráhy meteoritů a komet. (Je zajímavé, že z celého bohatého Seydlerova díla je převzato prakticky jen řešení Keplerovy rovnice.)

6.4 Dr. Václav Láska (1864-1942)

Václav Láska se narodil 24.srpna 1864 v Praze. Od šesti let navštěvoval českou školu, v deseti letech vstoupil do chlapeckého semináře v Bohosudově. Ve školní docházce potom pokračoval na gymnáziu na Malé Straně. Po maturitě byl v roce 1883 přijat na německou universitu jako posluchač matematiky a fyziky. V roce 1884 se mu splňuje jeho dávný sen z dětství: nastupuje jako asistent na klementinskou hvězdárnu a stává se astronomem. V roce 1889 skládá doktorát a o rok později je výnosem místodržitelství ze dne 28.dubna 1890 jmenován asistentem při c.k. astronomickém ústavu české university. Již za ředitele prof.Seydlera se Láska osvědčil nejenom jako nadaný pozorovatel, ale i jako zdatný teoretik. V době svých studií získal velký přehled o astronomii i o vědách příbuzných, např. o matematice, geodezii, meteorologii, filosofii, byl velmi sečtělý, universální, na ústavě byl nazýván "malou encyklopedií matematických věd".

Jeho působení na universitní observatoři, jak už bylo řečeno, je významné tím, že jako asistent prosazoval moderní astrofyzikální výzkum. Měření spekter proměnných hvězd v 90.letech zakotvilo v práci ústavu hlavně jeho zásluhou. (K tomu účelu zakoupil i první fotografický přístroj a dal ho namontovat na dalekohled.) V teoretické činnosti se Láska zabýval hlavně výpočtem drah planet a komet. Pod vedením Seydlerovým spočítal dráhy Asporiny a Sapientie a v práci tohoto zaměření pokračoval i za ředitele Grusse.

Brzy po založení ústavu byli jeho pracovníci postaveni před úkol zjistit přesné souřadnice observatoře, jejichž znalost je nutná pro astronomickou práci. V.Láska, který celý život inklinoval ke geodezii, se tohoto úkolu zhostil na výbornou. Při proměřování lomeným pasážníkem dosáhl značně přesných výsledků. Postupoval Horrebow-Talcottovou metodou a s ohledem na variace geografických šířek dospěl k definitivnímu výsledku: 50° 6' 11,7" ± 0,1". Při této příležitosti Láska určoval geografické souřadnice observatoře také geodeticky navázáním na triangulační body v Praze a provedl kritiku určení souřadnic těchto bodů. Výsledky této práce publikoval roku 1899 v Rozpravách české akademie.

Ačkoliv Václav Láska byl vědec schopný, odborně na výši, nepodařilo se mu na české universitě zakotvit natrvalo. Protože místo asistenta bylo po existenční stránce značným provizoriem a protože se neuvolnilo žádné místo profesora, Láska využil v roce 1896 nabídku university ve Lvově a po několik let zde přednášel. Jeho další vědecká dráha se však odklání od astronomie - Láska se prosazuje jako geodet.

Na ústavě Lásku nahrazuje J.Malíř, ale ani on se zde nezdržel dlouho - odchází v roce 1899 a na jeho místo se dostává V.Hausner. Ovšem i on po roční práci (roku 1901) odchází. Asistentem a později adjunktem se na dobu více než dvaceti let (do roku 1923) stává Jiří Kaván. O něm již můžeme říci, že s astronomickým ústavem srostl, že jeho práce byla pro ústav přínosem.

6.5 Astronomický ústav v letech 1900-1919

Začátek 20.století znamená výrazný obrat v úrovni práce ústavu. Dnes, s odstupem více než osmdesáti let, je nutno říci, že to byl obrat výrazně k horšímu, jak po stránce teoretické, tak i v prakticé pozorovací činnosti. Pracovníci astronomického ústavu neudrželi pozitivní trendy z 90.let, které hlavně ve sledování proměnných hvězd řadily ústav mezi důležitá vědecká pracoviště, a brzy se projevil pokles a stagnace, vrcholící v období první světové války. V období 1889-99 byl ještě obor vědeckého zájmu ústavu dosti široký: zkoumaly se nejenom proměnné hvězdy (R trianguli, X Tauri, R Tauri, C Tauri, V Orionis, U Orionis, T Geminorum, RT Cygni), ale i komety (Holmes, Rordaine-Quénisset, Denning), planetky (Dembovska, Tamara, Hermione), dalším objektem zájmu byl Měsíc, Saturn, Jupiter a meteory. Avšak charakter práce v letech 1900-1919 je již zcela jiný. Na pozorovacím programu zůstalo již jen pozorování meteorů a pozorování Měsíce; málo početná teoretická pojednání spadají jen do několika málo prvních let námi sledovaného období. O tom svědčí následující seznam prací (podle Astronomischer Jahresbericht):

Příčinu zaostávání universitního ústavu počátkem století musíme vidět především ve slabém personálním obsazení. Prakticky po celou dobu existence ústavu v něm pracoval ředitel (v této době G.Gruss), jeden asistent-adjunkt (J.Kaván) a výpomocný sluha. Toto obsazení však bylo zcela nedostatečné (i ve srovnání s klementinskou hvězdárnou), a proto není divu, že převážná část organizační, pedagogické i vědecké práce ležela na Grussovi. Avšak jeho zdraví v té době bylo již podlomeno. Kolem roku 1907 se příznaky choroby zhoršily natolik, že Gruss nebyl schopen systematicky vědecky pracovat. Tím samozřejmě trpěla i didaktická funkce ústavu - hlavně počet praktických cvičení zaostával za skutečnými potřebami. Proto si v září 1914 Gruss podává žádost o penzionování. Děkanát filosofické fakulty ještě v témže roce žádosti vyhověl a Gruss odchází do trvalé výslužby. Umírá v Praze dne 23.září 1922.

Další okolnost, která rozhodně nepřispěla kladně k rozvoji ústavu, byla volba prozatimního ředitele. V říjnu 1914 se jím stává Č.Strouhal. Ale ani on, podobně jako Gruss, ze zdravotních důvodů není schopen zvládnout množství úkolů, kladených na něj v souvislosti s funkcí ředitele. (Jednalo se hlavně o provedení nutných oprav přístrojů.) Proto v roce 1915 Strouhala vyměnil dr.Bohumil Kučera. Jako teoretický fyzik však nemůže zajistit hladký provoz celého ústavu po odborné stránce, ale snaží se alespoň zajistit opravu chátrající budovy. Ovšem ve válečném roce 1917 je to prakticky nemožné. Ústav stěží plní své povinnosti vůči universitě, vědecká práce jde stranou. Dokonce ani na lépe zabezpečené klementinské hvězdárně se nezabývají astronomií, ale jen meteorologickou službou pro potřeby armády.

Poměry se konsolidují až v nové republice v roce 1919, kdy se správy ústavu ujímá V.V.Heinrich, člověk, jenž má všechny předpoklady navázat ve své práci na úspěšná období Seydlerovo i Grussovo a dále jejich odkaz rozvíjet. Dříve však, než se budu zabývat osobností tohoto vědce, chtěl bych se vrátit k Jiřímu Kavánovi - asistentu a pozdějšímu adjunktovi ústavu.

1899:	-
1900:	G.Gruss	Odvození poz. rovnic pro komponenty rychlosti
		ve drahách planetek a komet
1901:	-
1902:	-
1903:	J.Kaván	Perseiden 1902 gezählt am astr. institut. . .
1904:	G.Gruss	Několik poznámek k řešení kruhové dráhy
		planetoidy (VKČSN)
		Příspěvek k algebraické části problému pro určení
		dráhy planety ze tří pozorování (ROZ 13)
	J.Kaván	Sternsnuppenbeobachtung im November 1902
		und 1903 (AN 166)
1905:	J.Kaván	Partielle Mondfinsternis 1905, Februar 19. (AN 169)
1906:	J.Kaván	Beobachtung Einzellner grosser Meteore.
		Mitteilungen aus 1905 (AN 171).
		Leoniden 1904 (AN 171).
		Beobachtungen der Aprilsternsnuppen im Jahre 1904 (AN 170).
1907:	J.Kaván	Kürzere Mitteilungen über die Sonnenfinsternis
		1905, August 30. (AN 174).
1908:	J.Kaván	L'Astronomie in Bohéme (GA 170).
1909:	J.Kaván	Z praxe na AÚ české university (Věstník IV.kongresu
		českých přírodozpytců a lékařů)
	G.Gruss	Bestimmung der Maximal- und Minimalentfernung
		eines kleinen Planeten von der Sonne
1910:	-
1911:	J.Kaván	Beobachtungen des Saturnringen 1907 und 1908 (AN 187).
1912:	-
1913:	J.Kaván	Beobachtung der Austritte von Spitzen der Mondberge (AN 194).
1914:	-
1915:	-
1916:	-
1917:	-
1918:	-
1919:	-

6.6 Dr.Jiří Kaván (1877-1933)

Narodil se v Praze dne 3.února 1877. Zde také vystudoval filosofickou fakultu české university, aprobaci matematika-fyzika. Již za dob svých studií se účastnil práce na astronomickém ústavu a od 1.listopadu 1901 zde zakotvil jako asistent natrvalo. Roku 1902 byl promován na doktora filosofie, ale ani po získání akademického titulu se nezlepšila jeho finanční situace. Jako asistent měl pravidelný příjem zpočátku jen 1400 zlatých, a proto vedle práce v ústavu působil v letech 1902-1909 na střední škole. Na ústavu se zabýval hlavně praktickým pozorováním, k němuž využíval osmipalcového universitního dalekohledu. Sledoval jevy v soustavě planety Jupiter, meteory, Měsíc. Výsledky svých pozorování slunečních skvrn zasílal profesoru Wolferovi do Curychu. (Tato pozorování jsou svým způsobem cenná tím, že je Kaván konal v době, kdy tomuto odvětví astronomie byla věnována malá pozornost.)

O práci své i práci celého ústavu referoval do Astronomischer Jahresbericht a do Astronomische Nachrichten, psal články do Ottova naučného slovníku, uveřejnil "Úvod do sférické astronomie". V astronomickém ústavě vypomáhal při cvičeních, spravoval knihovnu a všechny katalogy a obstarával určení času. Protože ke své práci musel používat numerické výpočty, během let se z něho vyvinul výborný počtář. Prováděl výpočty i pro hvězdárnu v Ondřejově a v závěru svého života sestavuje tabulky numerických funkcí a rozkladů čísel 1-256000 na prvočinitele. Na astronomickém ústavu sice oficiálně působí až do roku 1923, ale ve skutečnosti je již roku 1918 zaměstnán zcela jinou problematikou, neboť přebírá pražskou hvězdárnu pod správu nového státu. V roce 1919 odchází na Slovensko do Staré Ďaly (dnes Hurbanovo) na Maďary opuštěnou hvězdárnu hraběte Konkolyho. Zde pobývá devět let a vrací se do Prahy. Umírá 30.března 1933.

Dr. Kaván byl skromný nenáročný člověk, houževnatý pracovník, idealista, vynikající hudebník, milující chrámovou hudbu.